Puffin Kratochvilné čtení Homepage puffinpictures.eu Cestování Poslechněte si šum moře...

Žrací turistika - ano či ne?

Po vzoru kongresové a hotelové turistiky jsem si založil privátní odbor Žrací turistiky. Tento odbor se za dva roky tak rozšířil mezi mými přáteli, že uvažuji o jeho legalizaci a zařazení mezi outdoorové sporty. Vždyť nejlépe, jak je dobře známo, chutná v přírodě!

Jako jinoch jsem se při lezení v horách či přechodech pohoří spokojil opravdu s málem. Stačila hrst vloček namočených ve sněhu a pochodoval jsem jako o život. Tehdy jsem si zážitky z přírody spojoval pouze s krásnými přírodními scenériemi a nikoli s tělesnými požitky jako dnes. Jak mi dnes po celodenním ježdění v autě po horách chutná pěkně promaštěný vepřový řízek na horské chatě, nejlépe zalitý plzeňským pivem. Pokud je z oken chaty ještě vidět horský hřbet v záři zapadajícího slunce, to je teprve ono! Jistě jste pochopili, že dnes si zážitky spojuji s dobrým jídlem. A tady je prostor pro rozvoj Žrací turistiky. Tak jako jsem si v mládí spojoval různé lokality s prožitky či úrazy, dnes jsem schopen komunikovat s přáteli na téma dobrého jídla v různých pohořích. To je radosti, když zjistíme, že máme společný dobrý prožitek z papáníčka, třeba u nějaké rozhledny na druhém konci republiky. Inu s přibývajícími roky se tříbí chuťové pohárky, rozšiřuje pas a hubne peněženka. Ale ruku na srdce, kdo z padesátiletých outdooráků (jsou-li ještě tací) dá přednost nočnímu výstupu na Lysou horu před šiškou domácí, voňavé a promaštěné sekané. Domnívám se, že nikdo!
Celý život jsem rád četl cestopisy a po letech srovnávání jsem usoudil, že cestování, výpravy do neznáma a podobné aktivity jsou vždy provázeny hladem.

Každý cestovatel sní o tom co vše doma sní! Jen ty jejich představy o řízcích, knedlíkách, závinech, pivínku... Z toho by jeden dostal hlad i při četbě (můj případ). Dokážu si představit, jak se musel R. Messner nacpávat po přechodu Antarktidy! Viděl jsem dokument, jak si vezl sáně plné tuleního masa a špeku. Neviděl jsem tam buchtičky, salámek apod. Když tak vše
sumarizuji, zjistil jsem, že outdoorové aktivity se stejně točí jenom kolem jídla, tak proč se zdržovat nějakými extrémy, když to vše skončí u nacpávání břicha. Proč nevyrazit rovnou za kulinářskými zážitky! Místo vrážení peněz do drahé výstroje (kterou stejně nikdo neocení v drsné přírodě, ale až na horské chatě), vrážejme peníze do různých specialit. Jistě své přátele a známé ohromíte víc popisem horské speciality, doplněné pohárem a kafíčkem s
koňakem než novou gore-texovou bundou. Mimochodem tu bundu má kde kdo, ale pak už nemá na pochoutky. Když pak jen tak jako by náhodou vytáhnete z peněženky účet za kulinářský zážitek, stoupnete v očích přihlížejících o několik schůdků nahoru. A to přece stojí za to! Vyprávějte přátelům zážitky z Altaje, když oni byli nejdál v Tatrách. Nedokáží si to představit. Ale popište jim Krakonošův řízek s oblohou a začnou slintat jako Pavlovovi psi.
To už si představit dokáží.

I ve Žrací turistice se dají podávat heroické výkony, které mohou vstoupit do legend. Zkuste spořádat dvě kila řízků na posezení, to je výkon přímo historický! Já jsem to snědl, ale do legend jsem se nedostal, kamarádi sežrali ještě víc. Pro moji útěchu - bylo nám špatně všem stejně! Představte si takovou výpravu za poznáním, vyplněnou celodenním požíváním pochutin a laskomin v horských lokalitách, zakončenou večerním posezením s přáteli u
dobrého moku. To je prostě báseň! Co je proti tomu zdolávání horských velikánů v nepřízni počasí, v těsných botách, v zapařeném oděvu a hlavně o hladu? Nic, absolutní nic! Věnujme proto všechny síly a prostředky ku prospěchu Žrací turistiky. Máme z ní více požitků, zážitků a hlavně povýšíme v očích svých přátel a obdivovatelů. To, jak uznáte, jistě stojí za to!

Končím heslem Žrací turistiky - "Přežírejme se vždy a všude!". A tím jsem odpověděl i na otázku v záhlaví: ano, ano, ano!