Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili,
tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to
konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na boty
a říká:
"Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně."
Paní
učitelka se taky podívala a skutečně boty byly obuty obráceně.
Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát
správnou botu na správnou nohu.
Potom se chlapeček podívá na boty a říká:
"To ale nejsou moje botičky."
Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby zařvala:
"To jsi, ty hovado, nevěděl dřív?" s námahou botičky zase sundala. Když byly boty dole, chlapeček povídá:
"To jsou botičky mého brášky. Maminka říkala, že je teď budu nosit já."
Učitelka
už nevěděla jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi
do bot. Když mu po té úporné práci pomáhala i do kabátu, tak se
zeptala: "Kde máš rukavičky?"
Chlapeček odpoví: "Rukavičky mám schované v botičkách".
Trestní proces s učitelkou začne příští měsíc...