Básničky
Milí čtenáři tohoto webu,
je tomu už pár let co jsem se i já pokusil zaneřádit českou poezii několika mými výtvory. Tak si myslím - s odstupem času, když už byly tyto výplody stejně veřejně čteny - že by mohly být i tady. Knižně jsem to nevydal a tak tímto plním přání některých zoufalců, kteří mé básničky slyšeli a přáli si je i v písemné podobě.
František Prokop, bývalý "básník volantu"
Na Matějské pouti
Na Matějské pouti
maminka se hroutí.
Tatínek vystřelil růži,
tu však dal cizímu muži.
Podzimní deprese
Když mám podzimní depresi
a z okna pokoje koukám se na lesy
kterak mizí v šeru večera
a kapky dešťové padají zvesela
na okna našeho domu...
Zaženu depresi lahvinkou rumu!
Na houbách
Když se tak procházím podzimním lesem,
tak často zabloudím, že nevím kde jsem.
Tu seberu hříbek, tu zas holubinku
a travou vysokou vydám se na mítinku.
Najednou ozve se rána jak hrom
před kulkou myslivce chránil mne strom.
"Promiňte, spadlo mi cosi do oka,
myslel jsem, že jste vysoká!"
dí myslivec z posedu.
"Posledně trefil jsem našeho předsedu."
A já jen přemýšlím, co je to za úlet.
Ještě že myslivci nenosej kulomet!
Tolerantní chodec
Malé psí hovínko na chodníku
vyhlíží opuštěně.
Kdopak jej udělal?
Sousedovic malé štěně!
Chvíli se tu člověk motá
a jedna jeho bota
již nevyhlíží vyleštěně.
Ale ještě naše doga tady nebyla.
Takže zatím je to pořád IDYLA.
Slepička na silnici
Malinká slepička na silnici rozhlíží se v obavách.
Auta jezdí zleva, zprava - slepička má velký strach:
"Tady si nejsem jistá životem!
Už abych byla za plotem!"
Sněhulákův sen
Sněhulák před naším domem
smutně kouká do zahrady.
Bavíme se často o něm,
zvláště když k nám
stojí zády.
Chystáme mu totiž překvapení,
které splnilo by sněhuláčí snění.
Protože je velký dobrodruh,
odvezem ho za polární kruh.
Tam se setká se svou milou,
bílou sněhuláčí vílou.
5. prosinec
Hejno rozběsněných děcek žene před sebou
anděla, Mikuláše a čerta.
A také kamení hází po nich malá Berta.
Prchají v úděsu ulicí tmavou,
zmítáni chaosem večerní Prahou.
Neměli dostatek dárečků pro děti,
za to teď musejí tak strašně trpěti.
Zafuněl Mikuláš mizející v dáli:
"Zase jsme to blbě spočítali!"
Předrevoluční
Slečna se smutným pohledem
podala mi leták metru.
Stála tam jen tak v džínách
a vytahaným svetru.
Na letáku stálo:
"Navštivte dům mladé módy."
Módních doplňků mám málo
a tak když vyběhnu schody,
klušu na Náměstí Míru.
Nalézám obchod - takovou díru,
a v obchodě trenýrky různých velikostí.
Všechny jsou ale červený -
a takových mám doma dosti.
Hlášení pojistné události
V našem pokojíčku smrček ozdobený stával,
a vonělo mu krásně jehličí.
Ale od svíčky nám jednou zaplál.
Museli pak přijet hasičí.
Vůbec nepřišla
Čekám marně
a ona pořád nepřichází.
Stojím tu jak trubka -
a proč vlastně?
To mi nedochází.
A zatím vzpomínám, kdy prvně uzřel jsem svou první milou.
Na zahrádce pracovala - s motorovou pilou.
Jó to byly tenkrát časy!
Měla rozpuštěné vlasy
a zelené montérky.
A teď už je babka stará,
v parku krmí veverky.
A moje současná nápadnice,
ta mě má ráda převelice.
Na hřbitově zapaluje svíce,
věnečků ukradne na tisíce.
Kupuje mi za to grog a sobě náušnice.
Kdyby zapršelo,
viděl bych to jasně.
Trochu grogu by to chtělo,
mlaskám tady slastně.
Protože je ale horký den,
dál tu stojím nešťasten.
Vystál jsem tu malý důlek,
najednou mne chytá úlek -
nečekám-li tady blbě,
nemáme sraz v jiné době?
Anebo na jiném místě?
Ani tohle nevím jistě!
A kdo jsem a co tu dělám?
Odcházím a na nic se už neptám.
Třeba má má milá schůzku s alzheimerem,
tak nějak to bude,
ne nadarmo se říká,
že je tady všude.
Básnička s minimální pointou
Tam kde končí les,
tam šel pes.
A hledal pána,
co zmizel kdes.
Šel ho hledat ráno,
neb v noci měl ze tmy děs.
A jak je tady psáno,
našel ho, kde končí mez.
Usnul tam ten opilec,
co minul rodnou ves.
A tak ten pitomec,
co skoro zmrzl dnes,
posléze se zaradoval,
že našel ho tu jeho pes.
Na Háje
Když jedu metrem na Háje,
raduji se ručičkami tleskaje.
První vagónek, druhý, třetí,
do tunelu rychle letí.
Když dojedu na konečnou,
tak se potkám s jednou slečnou,
co na Háje ...zabloudila,
neb se láskou přiopila.
Nápadů má jako smetí,
kam můžeme ještě jeti.
Já mám nápadů ještě víc.
Půjdeme pěšky do Prčic!
MDŽ
Při oslavě em dé žet,
vždy si dávám záležet,
aby moje kolegyně
bavily se jako v kině
při komedii s Belmondem.
Kouříme cigarety s velbloudem,
a tváříme se při tom důležitě,
jako prase, co je v žitě,
v marné snaze působit jako světáci.
Ženský z toho mají ale legraci.
Na stolech jsou chlebíčky
ale také zákusky:
věnečky a rakvičky.
I několik lahví vína,
co přivezla uklízečka Mína,
a ještě další pamlsky,
co tu zbyly od včerejška,
když měl Eda narozky.
My chlapi bavíme se dobře.
Ale přes veškeré snažení - míjí se to cílem.
Ženské to už nebaví, zavání to splínem.
Chybí jim tu romantika
tichá hudba a svit svíček.
Málo platné pánové - to je ženské duši klíček.
Chřipková
Pacient:
Když na mě lezou bacily,
tak nepřejí mi ani na chvíli
klidné spaní.
Utíkám často na Wé Cé,
kolikrát ještě poběžím,
nevím ani.
Kašel mne trápí,
a často smrkám,
hlava mne bolí,
chřipajzna mne asi skolí.
Bacily:
Pacienta jsme našli nového,
toho chlapíka bledého.
Tady se budeme mít!
Budem škrábat v krku.
S léky nebudem se muset bít.
Je konec úprku!
Ale v tom se ty bacily spletly,
slyšte, co událo se pak.
Pacient našel na ně metli
a ta si s nimi poradila tak:
Pacientův lék:
Já jsem medicína skvělá,
doporučují mne tři lékaři z deseti,
s bacily zatočím já smělá,
než pacoš napočítá do pěti.
A tak se stalo,
jak zde psáno jest,
že medicína v lítém boji zvítězila
aniž by použila lest.
Ptáte se, co za hrdinku statečnou to bylo?
Teplý čaj, med, citrón a aspirinu kilo.
Budiž jaro
Kdy už tady bude jaro?
Až naprší a uschne.
Raději se obleč, Járo,
než-li ti nos zmrzne.
A ty Vašku s pány na ledě
společně se kloužeš,
na dálnici zamrzlé
rozbít auto můžeš.
Ukradené dudy
Na svatého Patrika
irský dudák naříká:
"Ukradli mi dudy
a utekli tudy!"
"Ale vezmu si já chůdy
a dohoním ty zrůdy!"
Čokoládový horor
Čokoládový zajíček
opuštěn v regále
samoobsluhy
uši má svěšené,
neb trpí neduhy.
Je už po záruční době,
nikdo si ho nekoupil.
"Lépe by mi bylo v hrobě!"
zajíček zatruchlil...
A po velikonočním svátku,
hned v úterý, v nenadálém zmatku
zajíčka odcizil bezdomovec Eda,
utíká ze všech sil,
leč ochranka ho dohonila. Ó běda!
"Nebijte mě tak krutě!
Stejně už byl, ušák jeden,
po záruční lhůtě.
Uši měl svěšené,
trochu se rozkládal,
snadno byl po ruce,
co bych vám vykládal..."
Zatímco ochranka odvádí Edu,
rozšláplý zajíček přečká i středu.
Nákladní auto, co přivezlo kinder vajíčka,
přejelo ve čtvrtek našeho zajíčka.
A na parkovišti zůstala jen čokoládová placička
s kouskem staniolu.
Tak na počest zajíčka
zapějem si spolu:
"Zajíčku náš ušatý,
teď si pěkně placatý.
Jupi jou jupi jupi jupi jou...."
Pesimistická báseň o přiznání daně
Přiznal jsem se dneska Daně:
"Budem platit velké daně!"
Dana mi to nevěří a klidně dělá večeři.
Krájí celer, co tak narost
a od plotny pak praví:
"Finance jsou tvoje starost,
hlavně že jsme zdraví."
A pak začíná cosi smažit
a já se musím zase snažit
přemýšlet co z příjmů vyjmu
a co přidám do nákladů,
co vyjde za čísla vzadu?
Tam na konci
růžového formuláře?
Daně dopočítám v potu tváře a pak volám o pomoc:
"Jak náročný je konec března!
Je toho na mne moc...
Je toho na mne moc!
JE TOHO NA MNE MOC!!!"
Optimistická báseň o přiznání daně
Mé daňové přiznání,
můj formuláři milý,
jseš posel jara volání,
psát tě budu chvíli.
Pak na úřad tě odevzdám
a nebudu vůbec sám,
budou nás tisíce
lidí z měst i vesnice.
Všichni poplatníci věrní
těší se na úřad berní,
a pak s chutí do práce...
Nebojte se tolik pani,
vždyť je to jen legrace!
Tubové kvarteto
Když čtyři tuby basují,
to je vskutku SÍLA.
Do jarního vánku zadují,
ať tančit může malá víla.
A když náhodou stane se,
že tón tuby vílu kamsi odnese,
za devatero hor a lesů,
víla zúčastní se plesů
v zemích, které zatím nepoznala.
Nezlobte se na ni proto,
vždyť je ještě malá.
A až síla tónu tuby
vrátí vílu zpátky k nám,
vyženeme z duše zloby
a hupneme do hajan.
O tubách i o vílách
bude se nám zdáti,
jako kdyby tou pohádkou
uspala nás máti.
Není všechno jak vypadá
Běžím seč mi síly stačí
a doháním rychlovlak,
když do cesty mi náhle vkročí
nažehlený funebrák.
Tlačí rakev na vozíku
a já přes ní padám,
víko letí po perónu -
teď omdlela madam.
Spatřila v rakvi nebožtíka
a upustila tašku s nákupem
rozbila se láhev mlíka,
paní zmazala se kečupem.
Nebožtík z rakve kvapně vstal
pomohl paní na nohy,
a dobrácky jí povídal:
"Uhradím všechny výlohy."
Dáma se zajímá:
"Co se to děje,
že se ten funebrák tak strašně směje?"
Zdánlivý umrlec hned na to pravil:
"Milá paní, dnes je apríl,
proto jsem vás z rakve zdravil..."
Záhada
Lupič brouzdá po sídlišti,
a vyhlíží svou oběť příští,
když na okně otevřeném jeho oko spočine
ve čtvrtém patře hned u hromosvodu,
je tak blízko, jémine!
Neodolá tedy svodu
a rychle stoupá nahoru
hromosvod se trochu viklá,
zloděj je ale toho názoru,
že jistá je jen karta cinklá
a vše ostatní je dílem osudu.
Vleze do bytu a bere hned co vidí.
Peněženku, ani klíče vzít se nestydí.
Mezitím táta z práce se vrátil,
kocoura načapal v ložnici,
kterak papouška skoro už dávil,
měl z toho málem mrtvici.
"Co to tu děláš ty hajzle?" obořil se na něj.
Zatím ale v obýváku vyplašil se zloděj.
Usoudil, že prozrazen je a rychle hledal cestu zpátky.
Leč noha mu na parapetu ujela
(nedivme se, byl už vratký),
spadl a hlavu si rozbil docela,
dokonal tak život krátký,
tenhle mizera.
Po té, co táta zachránil papouška
sedl si do křesla, muziku si pustil do ouška.
Zavřel okno, neboť mu táhlo na záda,
a tak se stalo, že vnikla záhada.
Záhada, kterou řeší policisté,
co výsledky maj jindy jisté.
Teď zvoní na všechy lidi, co byli doma už:
"Nevypad vám z okna ňákej muž?"
Všichni ale kroutí hlavami:
"U nás nikdo nechybí, zeptejte se nad námi."
A tak se ptají i našeho otce, nemá-li k záhadě řešení
ten ale kroutí hlavou, že nemá tušení.
Když druhý den hledáme klíče a peněženku,
tátovi docvaklo, kdo byl ten zabitej, tam dole venku.
Nataša cupitá parkem
Nataša cupitá parkem, temnotou,
vyděšená vlastní samotou.
Najednou ze zadu blíží se postava,
a dívka vytuší, že je to nemrava.
Nemrava velmi nebezpečný,
co v parcích přepadává slečny.
Vyrazí tedy na konec pěšinky
mezi ploty z vlnitého plechu.
Pod nohama křupou jí kamínky,
sotva už popadá ta holka dechu.
Pár metrů před krátkozrakou děvou
vynořil se ze tmy chlap,
pravou ruku delší než levou,
vypadal, že by po Nataše chňap.
Šouravou chůzí šel,
ruce roztažené a úšklebek v tváři,
na sobě dlouhý kabát měl,
nedivme se, bylo chladné září.
K Nataše pomalu blížil se,
ta, celá zmatená, děsí se
že lumpi honí ji, tak jako zajíce,
propadá stále víc zoufalé panice.
Vyrazí raději kupředu, než vzad,
nic jiného jí asi nezbývá,
z džuda vybaví si chvat,
dostane na frak, nádiva!
Ten chlapík však nesl skleněnou tabuli,
do které Nataša vrazila kebuli.
A kdo byl ten první muž co Natašu vyplašil?
Byl to jen učedník, Mireček Potměšil.
Sklenáři na pomoc naproti spěchal.
Když viděl Natašu, tak všeho nechal,
poskytl jí pomoc rychlou, ovinul ji fáčem,
ve stánku jí koupil pivo a rohlík s uzenáčem.
A Nataša byla ráda,
že má zase kamaráda!
Kocouři našeho malíře
Žil v Sedlčanech jeden malíř
co nevydělal ani halíř
a sbíral pivní tácky.
Kocoury dva měl, takové macky,
skákali po střechách domů
a radost dělali malíři tomu.
Jednou se ale nevrátili domů.
A na sloupech teď visí letáky:
Kdo nalezne mé macky, dostane mé pivní tácky.
Budou hezky chytat myši a nepůjdou na ptáky.
Ale kdo jim ublíží, může se tešit na facky.
Tady už končí legrácky!
Malíř už je trochu v letech,
a tak mu uniká
že kocouři jsou na záletech
ve vedlejší vesnici.
Byla by to chyba veliká,
kdyby přejelo je auto na ulici,
vždyť nemysleli na vzpouru...
jen chtěli založit novou generaci koček a kocourů.
Výzva americkým kovbojům
Nejezte tolik fazole.
Máte je denodenně na stole.
Vyslechněte naše názory
dělejte hlavně brambory.
A pomyslete přitom na děti.
Nebudou tak často prděti.
Rozumná dívka
Kam kráčíš, dívko, krokem gazelím?
Jdu si dát vepřový a knedlík se zelím.
Mám strach, že odnese mě vítr, jako dým,
když se aspoň jednou denně nenajím.
Kreténova pomsta
Zeptal jsem se Helči
pod podloubím v Telči
jestli si dáme vínko červené.
Dostal jsem strohou odpověď:
Trhni si nohou, kreténe.
A tak teď přemýšlím,
co proti mě má?
Proč mě Helča dala košem,
já mám dilema.
Stanu se radši listonošem
a pak přijde chvíle má!
Překrmím jí schránku reklamními letáky
A podplatím v parku všechny somráky
aby Helče v noci pěli pod oknem:
"Nebude-li pršet nezmoknem"!
Hep čík!
Čachtická bílá paní
se dala na šňupání,
na šňupání šňupacího tabáku
Strašení má od té doby na háku.
Kýcháním ruší noční klid,
a začala také hodně pít.
Však podle společenských pravidel
pošleme ji do léčebny strašidel.
Zase bude strašit v noci na věži,
a jak si myslí lidé někteří,
podpoří turistický ruch.
Juch!
Kamarádky mouchy
Dvě mouchy na zbytku salámu
seděly hned časně po ránu
a společně vzpomínali
na čem všem seděly
v městském parku v neděli.
V tom ruka jakási je prudce zahnala
a ukončila jejich vzpomínání,
salám pak do úst narvala
patřila jedné paní,
co bydlí v domku na předměstí
a čeká, že ji potká štěstí.
Štěstí ale neměla, už není paní veselá.
Dle doktora Douchy
sužuje ji nemoc jakási,
za to můžou ty mouchy
nebo snad počasí?
Jechová
Nočními ulicemi Žižkova
toulá se paní bez domova
Marie Jechová.
U popelnice našla levou botu,
které chybí sestřička
(rozumějte: pravá botička)
Tak si ji obula, Jechová
na svou bosou nohu,
neboť se jí zamlouvala
a to vám říci mohu
- byla jak nová!
A tak pajdala ulicí
k dalšímu kontejneru,
v skrytu duše doufajíc
že najde i něco víc
v tom žižkovském šeru.
Tragédie
Pluje loďka mořem severním,
z komínu jí stoupá bílý dým.
Rackové nad loďkou vesele honí se,
leč kapitán na můstku potí se,
neb vidí, že kra veliká
do přídě lodi proniká.
Kra ostrá jako nůž
páře lodi bok,
posádka jako jeden muž
do člunů skáče hop a skok!
Kapitán velí:
"Zachraňte tonoucí!"
(Však není nadarmo na lodi vedoucí...)
Nakonec přeci jen opouští loď
v záchranné vestě dohání čluny.
Doma ho čeká hodná choť
a maličké dětičky za svitu luny
spinkají v postýlkách.
Voda je ale ledová. Ách!
Námořníci nečekají, se čluny ujeli,
možná si myslíte, žeje to v p...
Kapitán vytáhl lahvičku rumu
napil se zahřál se,
doplul až domů.
Do dveří zmáčený celičký vrazil,
konečně nalezl domova azyl.
Doma ho ale čeká překvapení.
Protivná tchýně přijela!
Její pes na ně zuby cení,
to není chvíle veselá.
Tolik katastrof najednou kapitána zničí.
Vrhne se znovu do moře, i když vítr fičí.
Tak plave rychle za obzor,
ve Venclovském maje vzor.
Zastaví až u břehu a to je konec příběhu.
Jihočeská tsunami
Vychází slunko nad rybníkem
na hrázi stojí paní s psíkem.
Přijde vlna veliká
a paní už je bez psíka.
Jen s vodítkem v ruce
celá zmáčená,
domů běží klusem,
řve jak šílená.
Zatím pejsek, cestu znaje
plave na jih do Dunaje.
Panička mu totiž lezla na nervy.
Dávala mu žrádlo z konzervy,
a neměla smysl pro legraci,
tak radši zvolil emigraci.
Zítra je také den
Mladá servírka
s úsměvem Mony Lisy
roznášela v baru nápoje.
Pili jsme rychle pivo, jen tak ve stoje.
Ona nám ale radila: nedělejte kompromisy
a vy, paní Ivo nespěchejte tak.
Posaďte se, pobavte se, vychutnejte piva šmak.
Ona pravdu měla, jo ho hó!
Dneska už stejně nestihnem co mělo být kdysi
dávno hotovo.
Svatozář
Stojí u silnice svatý
nad hlavou má kroužek zlatý.
"Nebojíš se svatý Jene,
že ti bude cosi odcizené?"
Odpověděl se šarmem:
"Jsem jištěnej alarmem!"
Močopudná
Abych neměl život nudný,
dělám si čaj močopudný.
A pak cestou z práce domů
čůrám u každého stromu.
Nápravná
Sedí vězeň v žaláři,
nadšeně se netváří.
Bude bručet dvanáct let
- není mu co závidět.
Nákupní horečka
Když máš nákupní horečku
tak mi neříkej "blbečku"
když mě do obchodu nechce se
a raději bloumám po lese.
Obchodů jsou všude fůry
Tesca, Billy, Carefoury.
Z toho mě ale bere deprese
Tak tedy radši chodím jen tak po lese.
Hledáš, kde maj zboží ve slevě,
já zatím zálibu mívám ve dřevě,
umím číst jako nikdo druhý
v pařezu, co má letokruhy.
A poslouchám hlas kukačky.
Ty myslíš jenom na kačky.
Kde je sehnat a kde utratit,
co koupit na dluh, co keš zaplatit.
Přibrzdi, holka, s nákupní honičkou,
přestaň se zabývat pořád jen ledničkou.
Nikdy nebudeme v balíku...
Léta a kila přibývají, ty můj cvalíku.
Než poustevník ze mě stane se,
obleč si tepláky, též běhej po lese!
Bublinková zacyklená
Rej bublinek v poděbradce
vesele se točí,
přivezl ji strejda z Hradce
povoláním kočí.
S příchutí či bez příchuti,
pořád nám ji strejda nutí.
"Tajemství vesmíru žije v bublinkách."
odvážně nám hlásá.
Tak spolu s ním pozorujem,
jaká je to krása,
když rej bublinek v poděbradce vesele se točí
přivezl ji strejda z Hradce,
povoláním kočí...
Exploze perníkové chaloupky
V perníkové chaloupce
plyn tiše syčí,
ježibaba na louce
ohání se tyčí.
Babizna karate trénuje
aby zvládla Jeníčka a Mařenku
bojovým sportům holduje
z dětiček udělá smaženku.
Netěsní ale plynová trouba,
surové babizny dočasná chlouba,
dochází k úniku zemního plynu,
kdo za to ponese nakonec vinu?
U branky chaloupky zazvonil listonoš,
přinesl telegram odněkud z Krkonoš,
chaloupkou zatřásla mohutná exploze,
z perníku srdíčka letí až k obloze.
Ježibabě zbyla tyč,
chaloupka je celá pryč,
čte si zprávu očouzenou,
ale očím nevěří,
Jenda s Mařkou nepřijedou,
nebude co k večeři.
Než chaloupku perníkovou
uhasili hasiči,
babka pustila se s vervou
hned do skoku o tyči.
Vítězství ve skoku do výšky,
přineslo medaili a taky penízky,
zakoupila nový byt -
zčásti ještě na splátky.
Co by mohla ještě chtít?
Nic, to je konec pohádky.
Pády
Nečekaně zleva
padla na mě děva.
V kotrmelcích na chodníku omlouvá se zjihle:
"zkouším brusle kolečkové,
jela jsem moc rychle".
Nečekaně zprava
padla na mě kráva.
Měla v hlavě asi zmatek,
když prchala rychle z jatek.
Omlouvá se: "Bů, bů, bůůů"
a já padám na hubu.
Když jsem bloumal po lese
padla na mě deprese.
Všude kolem plno stromů,
a já nevím kudy domů.
Na každý pád
jsem stejně rád.
Tyhle pády patří k životu,
stejně jako lustr,
co se na mě zřítil
tuhle sobotu.
V Tibetu máme tetu
Zapomeňte na tetu
ztratila se v Tibetu.
Dřív královna pavlačí
teď tam s mnichy skotačí.
Průměrný čech
Dřív žral kuře z Xaverova,
teď sleduje TV Nova.
Tlustá dáma
U vídeňské kávy
Matylda se dáví
Šlehačkovou rakvičkou.
Bývala kdysi štíhlou a mladičkou.
Teď se nevejde
za stolek
pekárny firmy Odkolek
Je to sice tlustá dáma,
ale tuší,
nejlíp sama
že nikdo není dokonalý.
Pomalu se domů valí
ta obézní spokojenost
s tíhou svého osudu.
Funí a šeptá si
„Jiná už nebudu.“
Honitba na Kuksu
Stojí zámek na kopečku,
obklopený sochami.
Slyším výti pejsků smečku,
už je kousek za námi.
Je období lovu v lese
pejsek v mordě kachnu nese.
Knížepán podá pušku sluhovi,
aby ji nabil mu však nepoví.
Vždyť sluha zná svou povinnost
a munice má v kapsách dost.
Sluníčko už zapadá,
bude konec kanonády.
V kuchyni je dobrá nálada
bažanty i kachny nacpou do rolády.
Na zámku bude žranice,
myslivci trefili i zajíce.
Věřte však mému nesmělému hlasu.
Tohle je konec starých časů.
Drsný zubař
Máte zbytečně moc zubů!
Otevřete na mě hubu!
A než mrknout dvakrát stačíte...
Uááááá!
Bez zubů už domů kráčíte.